9 dní kolem střechy Evropy
Tour du Mont Blanc (TMB) patří údajně k nejkrásnějším trekům Evropy a my jsme se chtěli přesvědčit, jestli tomu tak opravdu je. Vede kolem masivu Mont Blanc a nabízí dechberoucí výhledy, pestrou krajinu a možnost prozkoumat i místní vesničky a městečka. Popularita má ale svou daň — na trase nebudete sami. Nečekejte však nekonečné davy. Většinou budete mít kolem sebe jen pár lidí a na některých úsecích budete úplně sami. U chat a na hranicích se setkáte s větší skupinou trekařů, ale to se dá očekávat.
Trek obvykle zabere 8 až 11 dní a provede vás třemi zeměmi — Francií, Itálií a Švýcarskem. Délka trasy se pohybuje mezi 160 a 180 km. Můžete si vybrat buď více horskou variantu, která vás zavede výš do hor a přidá stovky metrů převýšení, nebo variantu vedoucí přes více vesniček a měst. Celkem tak nastoupáte 9 až 12 tisíc metrů.
Kdy vyrazit a co si vzít
Pokud nechcete řešit sníh a zimní vybavení, ideálním obdobím je červenec a srpen. S posunem sněhové sezóny si myslím, že je možné vyrazit i v červnu nebo září, záleží ale na konkrétním roce. My jsme se vydali na konci července.
Kromě klasického outdoorového vybavení (kvalitní oblečení, stan, spacák, karimatka) si určitě vezměte trekingové hole, které jsou must have. Počítejte s tím, že během treku se téměř jistě setkáte s deštěm a pamatujte: neexistuje špatné počasí, jen špatné vybavení.
Den 1. Rozjezd do kopce
Vzdálenost: 17,5 km
Stoupání: 1344 m | Klesání: 829 m
Čas pohybu: 5:30
Přespáváme na neplaceném parkovišti u lanovky pro TMB trekaře a brzy ráno vyrážíme. Ještě před startem si ale zajdeme do centra Les Houches ke „startovní bráně“. Tady se rozhoduje, kterým směrem půjdete. My volíme trasu proti směru hodinových ručiček, tedy směr sedlo Col de Tricot (2120 m n. m.).
Fotka u brány, doplnění vody, croissanty z pekárny a let’s go. Hned na začátek nás prověřuje ostré stoupání a prvních 12 km je jen do kopce s převýšením 1300 m. Záda si teprve zvykají na krosnu a je jasné, že to nebude zadarmo. Po cestě se střídají lesní úseky s loukami a dokonce máme i výhledy na ledovce — tedy na to, co z nich zbylo. Po zdolání sedla Col de Tricot, což je nejvyšší bod dneška, nás čeká strmé klesání k chatě Miage, kde se nachází oficiální prostor pro bivakování. Stan si zde plánujeme postavit i my. Než ale vyrazíme, dáme si žížalky a krátkou pauzu. U Refuge de Miage se nachází pitná voda i veřejné WC a v chatě si můžete dát i něco dobrého za odměnu. V ledovcové říčce, která je hned vedle bivakovacího místa se můžete i zchladit a ošplejchnout po náročném dni. Nechtěli jsme to hned první den přepálit, proto zde tedy končíme a kocháme se výhledem na hory a ledovec.
Věděli jsme, že má v noci začít pršet, ale o kroupách a bouřce jsme netušili. Náš ultralehký stan Hannah Hawk tak hned první noc prošel pořádným křtem ohněm.
Den 2. Přes Col du Bonhomme a Col des Fours
Vzdálenost: 23 km
Stoupání: 1871 m | Klesání: 1019 m
Čas pohybu: 7:20
Budíme se kolem sedmé, zjišťujeme, že neprší, a tak si připravíme snídani a začneme balit. Nejprve ještě doplníme zásoby vody – na trase TMB je pitných zdrojů dost, filtr není nutný, ale je dobré vědět, kdy narazíte na další, a podle toho plánovat. Za lehkého deště vyrážíme do Les Contamines — malebného městečka vyzdobeného vlaječkami s horskými štíty v pozadí. Nakoupíme zde ovoce, čerstvou le baguette a pokračujeme dál.
Než se cesta znovu začne zvedat, chvíli kráčíme po rovině, ale pak nás čeká dlouhý jedenáctikilometrový výšlap až do sedla Col du Bonhomme. Za sedlem, před sestupem k chatě Refuge de la Croix du Bonhomme, odbočujeme na trasu přes Col des Fours (2 665 m n. m.). Tahle varianta TMB vede skrz hory, takže pokud nepotřebujete scházet do údolí, odmění vás dechberoucími výhledy. Kousek za sedlem potkáváme velké stádo kamzíků. Vždy kousek popoběhnou, pak se zastaví a zase se vrátí na stezku, jakoby nás šli vyprovodit. Kolem sedmé večer najdeme ideální místo na stan a protože už slunce zapadlo za hory a začíná být chladno, rychle uvaříme večeři, která je po takovém dni opravdovou odměnou. V noci nás sice budí déšť, ale už víme, že stan to zvládne.
Den 3. Do Itálie
Vzdálenost: 25 km
Stoupání: 932 m | Klesání: 1819 m
Čas pohybu: 6:30
První pohled ze stanu není povzbudivý — všude kolem je hustá mlha. Zalezeme zpátky do spacáku, ať se ještě trochu zahřejeme, a čekáme, co bude dál. Druhý pokus už stojí za to - hory kolem nás se pomalu odhalují, mraky se převalují přes hřebeny a slunce začíná hřát. K snídani máme kaši s ovocem a ořechy a při pohledu na okolní scenérie se nám ani nechce balit. Když se na stezce objeví první trekaři, víme, že nastal čas vyrazit.
Jíťu už včera začala bolet achilovka a bohužel se to přes noc nezlepšilo. Volí proto Hannah sandále, ve kterých se jí jde lépe a zamíříme údolím k farmářské chatě. Tam neodoláme a kupujeme kousek jejich skvělého domácího sýra. Po krátké pauze nás čeká stoupání do sedla Col de la Seigne (2 516 m n. m.), kde už se nacházíme na hranicích s Itálií. Všude kolem nás jsou hory a v dálce můžete vidět ledovce. Pokračujeme dolů s plánem podívat se k ledovcovému jezeru, ale zjišťujeme, že z jezera už dávno nic nezbylo a místo vody je tu vyprahlá jáma. Smutná připomínka toho, jak rychle se příroda mění.
Na dnešní noc máme v plánu ubytování v kempu Hobo. Cesta k němu vede po asfaltu, což je jedna z nejméně příjemných částí celého treku – tvrdý povrch a nekonečné kilometry. Naštěstí samotný kemp je překvapivě příjemný, se skvělým zázemím a čistotou na úrovni.
Den 4. Courmayeur a útěk před deštěm
Vzdálenost: 21 km
Stoupání: 1293 m | Klesání: 689 m
Čas pohybu: 5:55
Z kempu Hobo se spousta lidí vrací zpět na trasu TMB autobusem, ale my chceme celou cestu projít po svých. Ráno proto nikam nespěcháme, v klidu se nasnídáme, dopřejeme si kávu a vyrážíme. První zastávkou je město Courmayeur, kde je ideální příležitost doplnit zásoby a dát si konečně gelato.
Dnešní etapa nabízí dvě možné varianty trasy, ale počasí rozhoduje za nás a my volíme tu trochu jednodušší a doufáme, že unikneme dešti. Na chvíli dokonce uvažujeme, jestli neseběhnout do kempu, ale při představě 400 metrů prudkého klesání nás to rychle přejde. Dojdeme až k chatě Refuge Walter-Bonatti a kousek nad ní nacházíme místo jako stvořené pro náš stan. Na místo se nám dostává i pár komplimentů od ostatních trekařů, kteří také hledají místo k přespání. Jíťa už přešla kompletně na sandále – zatím to zvládá ona i obuv na jedničku. Jen co se zahřejeme polévkou a postavíme stan, začíná pršet. Načasování? Perfektní!
Den 5. Do Švýcarska
Vzdálenost: 22,5 km
Stoupání: 1112 m | Klesání: 1646 m
Čas pohybu: 6:10
Ráno vstáváme brzy, balíme stan, aby nebyl na očích a kocháme se výhledy. Míříme na nedalekou chatu, kde dáváme cappuccino, typický linecký koláč s ovocem a bagetu s mozzarellou a rajčaty. Snídaně dle našeho gusta! Po snídani nás čeká prudké stoupání a počasí si z nás dělá legraci – chvíli horko, pak zima, mlha, slunce… až nakonec dobýváme sedlo Grand Col Ferret (2 537 m n. m.). Překračujeme hranice a vstupujeme do třetí a poslední země našeho treku – Švýcarska.
Sestup ale není úplně příjemný. Je chladno, a tak se snažíme co nejrychleji dostat níž, kde se snad trochu ohřejeme. Opět máme na výběr z více tras a jak jinak, volíme tu horskou, po úbočí. Po dlouhém klesání konečně dorážíme do kempu ve vesničce La Fouly. Stan máme postavený během chvilky a vyrážíme se podívat do městečka, ale ona je to spíš taková vesnice, ve které je lyžařské centrum. Ceny v obchodě nám připomínají, že jsme opravdu ve Švýcarsku – větší nákup by tu mohl vyprázdnit kapsy každého cestovatele. Přesto se tu dá pořídit pár věcí za rozumnou cenu. Třeba marmeláda, které jsme prostě neodolali a mohli si tak dopřát luxusní dezert.
Den 6. Příprava na nejnáročnější etapu
Vzdálenost: 19 km
Stoupání: 751 m | Klesání: 705 m
Čas pohybu: 4:35
Ráno vyrážím hned na otvíračku do místního obchodu pro čerstvé croissanty. Spolu s marmeládou, kterou jsme koupili včera, chutnají naprosto skvěle! V kempu je solidní zázemí a ve společenské místnosti si můžete v klidu udělat snídani a posedět v teple.
Dnešní etapa má být spíš odpočinková – cílem je přesun do dalšího švýcarského městečka, Champex Lac, vzdáleného 19 kilometrů. Trasa tentokrát nevede přes vysoké hory, takže si užíváme průchod malebnými vesničkami a klid místních lesů. V Champex Lac jsou dva kempy – jeden na konci města a druhý kousek dál, blíž k horám. Můžete hádat, který jsme si vybrali. Samozřejmě ten blíž k horám! Zítra totiž plánujeme přejít sedlo Fenêtre d’Arpette, a tak chceme být co nejblíž startu.
Po doplnění zásob ve městě míříme do vzdálenějšího kempu a užíváme si odpoledne v klidu. Potřebujeme totiž načerpat síly na zítřejší, nejnáročnější etapu celého treku.
Den 7. Fenêtre d’Arpette a návrat do Francie
Vzdálenost: 21,5 km
Stoupání: 2015 m | Klesání: 1532 m
Čas pohybu: 8:15
Budík nám zvoní po šesté, abychom stihli přejít hory dřív, než nás zastihne déšť. První cíl dne - sedlo Fenêtre d’Arpette (2 665 m n. m.). Ráno to ještě vypadá, že předpověď vychází, ale hory si rychle začínají dělat vše po svém a střídavě mrholí a prší. Poslední kilometr stoupání má převýšení kolem 350 metrů, což je pořádná porce. Cesta vede přes obří kameny a my marně doufáme, že se nahoře počasí umoudří.
V sedle se dlouho nezdržujeme, protože vítr a déšť nás ženou dál, a to doslova. Sestup je ale horší, než jsme čekali. Cedule tvrdila, že dolů dojdeme za hodinu, ale nám to trvá skoro dvojnásobek. Déšť změnil stezku v klouzačku, a tak jdeme hlemýždí rychlostí. Asi nejhorší sestup, jaký jsem zatím zažil – já si klouzačku vyzkoušel dvakrát, Jíťa třikrát, než jsme se konečně doklouzali k chatě La Buvette du Glacier. Tam si dáváme polévku se sýrem – ve skutečnosti jen obyčejný bujón, ale v tu chvíli chutná jako nejlepší vývar na světě.
Při jídle studujeme předpověď a řešíme, co dál. Buď sejít níž do kempu, nebo se pustit ještě do jednoho sedla a zkusit přejít hranice. Nakonec volíme druhou možnost. Déšť ustává, cesta už tolik neklouže a jde se dobře. Po asi 2,5 hodinách jsme na hranicích s Francií, ale začíná znovu pršet. Rozhodujeme se proto jít ještě kousek dál a hledat místo na stan.
Pár metrů pod vrcholem Aiguillette des Posettes (2 201 m n. m.) stavíme stan doslova minutu před tím, než se z nebe spustí další liják. Byl to opravdu náročný den, ale vzhledem k počasí jsme ho zvládli dobře.
Den 8. Žebříky k Lac Blanc
Vzdálenost: 23,5 km
Stoupání: 1930 m | Klesání: 1723 m
Čas pohybu: 8:15
Když stavíte stan v mlze a dešti, moc si okolí nevšímáte. Až ráno zjišťujeme, jaký máme vlastně luxusní výhled přímo na ledovce a dokonce i na Mont Blanc. Beru do ruky foťák, pobíhám kolem stanu a snažím se zachytit ten nejlepší okamžik.
Nejdřív nás čeká sestup o zhruba 700 výškových metrů do údolí, přičemž se nemůžeme vynadívat na panoramata kolem. Potom následuje opět stoupání, tentokrát k jezeru Lac Blanc. Po včerejšku to opravdu bolí a horko dává zabrat ještě víc. Cestou nás překvapí několik žebříků, které jsme nečekali. U Lac Blanc by měl být nádherný výhled na Mont Blanc, ale hory jsou zahalené v mracích a jen občas se na chvilku rozestoupí a my zahlédneme vrcholky. Čekat nemá smysl, tak si dáme jen malou svačinu a pokračujeme.
Před šestou večer se domlouváme, že ještě vyjdeme do sedla Col du Brévent (2 368 m n. m.) a sejdeme na bivakovací místo. Jenže to jsme ještě netušili, co nás čeká. Mlha, zima, blížící se déšť, žebříky a kamenitá stezka. Nebylo to zrovna ideální zakončení dne, ale nakonec jsme vše zvládli. I stan stihneme postavit ještě za sucha a jen pár minut poté začíná pršet a nepřestane až do rána. Ve výsledku jsme rádi, že jsme tento úsek přešli dnes, protože předpověď na zítřek hlásí déšť, déšť a zase déšť. Představa, že lezeme po mokrých kamenech a žebřících, nás vůbec neláká.
Poslední noc na TMB. To už? Vážně?
Den 9. Poslední sestup
Vzdálenost: 12 km
Stoupání: 109 m | Klesání: 1397 m
Čas pohybu: 3:35
Poslední ale za to opravdu výživná noc. Déšť nás budil téměř celou dobu a teplota poprvé spadla pod 5 stupňů. Naštěstí jsme měli kvalitní karimatky, které skvěle izolovaly chlad od země. Bez nich bychom to rozhodně tak dobře nepřečkali.
Ráno po šesté bedlivě sledujeme předpověď počasí a čekáme na krátké okno, abychom mohli všechno sbalit a vyrazit na závěrečný sestup zpět do Les Houches. Poslední snídani na treku jsme chtěli pojmout velkolepě. Devět dní jsme nosili sušená vajíčka, ale spěch a ošklivé počasí rozhodly za nás – místo vajíček jsme snědli jen suchý chleba se šunkou a paprikou. Když konečně přišlo krátké okno, rychle jsme sbalili batohy a vyrazili. Čekalo nás téměř 1300 výškových metrů dolů k cíli. Déšť nás provázel prakticky celou cestu. V těchto chvílích si člověk váží každého kvalitního vybavení, které vás udržuje v suchu a pohodě. Až zhruba dva kilometry před Les Houches se počasí konečně umoudřilo. Kousek před cílem nás oslovil pán s gratulací k úspěšnému dokončení treku – milé gesto, které nám připomnělo, že jsme došli až na samotný konec. A pak už to přišlo, jsme na místě. Naše dobrodružství končí a společně procházíme cílovou branou, plni emocí a vzpomínek.
Souhrn
Celková vzdálenost: 185 km
Celkové převýšení: 11 356 m
Čas pohybu: 56:05 hod
Naše trasa podle Garminu a Stravy měřila celkem 185 km s převýšením 11 356 metrů. Bylo to nádherných, místy lehce zamračených 9 dní plných zážitků a výzev. Jsem opravdu rád, že jsme to zvládli a hlavně, že to Jíťa zvládla i s bolavou achilovkou a v sandálech. To je fakt něco, když vezmete v potaz, že z těch 185 kilometrů ušla zhruba 130 právě v sandálech. A mimochodem, sandále stále drží!
Děkujeme za krásné vzpomínky a díky také patří i Hannah za podporu na naší cestě.
